Přízrazy - II. díl

Takto vypadá nápis v Příhrazských skalách, celková délka přesahuje dva metry, písmo je vybarvené uhlem (nejspíš z ohořelého dřeva). Autory fotografie a nálezci tajemného nápisu jsou manželé David a Alena Svobodovi. Moc mě zajímá, co nápis obsahuje a co v kontextu skal znamená. Takže více se snad dozvíme v další díle. Nyní se musím obrátit na odborníky, kteří nápis přeloží.

PŘÍZHRAZY - Vy jste tam ještě nebyli?

Můj kamarád Kuzma jezdí skoro každý víkend do Příhrazských skal. "Každý člověk jednou objeví místo kam patří, a které ho až magicky přitahuje. Někdo jej najde v Čechách někdo třeba až v cizině." Nedělní ráno jsem trávil blitím, dopoledne pak procházkou ve skalním městě s K+M+A (skoro jako Kašpar, Melichar a Baltazar!). Příhrazské skály jsou doopravdy magické svou krásou a zažil jsem tam skupinovou halucinaci. Zahlédli jsme smečku divných zvířat, většina z nás viděla i ocasy. Představoval jsem si, jak ta podivná zvířata trhají naše těla na kusy. K dokreslení poitu strachu jsme si všimli, že se všude válejí kosti a lebky zvířat. Smečka nás chvíli pozorovala a pak zmizela hluboko do lesa. Jediné, co mi zpětně přijde divný je to, že jsem se nebál o život, měl jsem hlad a těšil jsem se na sekanou, čekající na mě doma v ledničce.
Kuzma nám ještě ukazoval podivný hebrejský nápis, dlouhý asi dva metry, který objevil kdesi ve skalách, blízko místa, kde jsme zahlídli onu smečku. Pokud někdo ví o tom nápisu víc, ať to sem napíše. Rozhodně je to velmi "magické".

Slavný TATA

Táta se stal hvězdou regionálních novin. Upozorňuje na nebezpečné sinice, které se objevily na hladině jezera u Sadské. A proč tam sinice jsou? Protože chataři vypouští splašky přímo do rybníka. Kanci.

Nový obraz

Nazval jsem jej "Na chatě". Pracoval jsem na něm pouze dva měsíce, což je můj rekord, protože některé obrazy mažu i v rozmezí několika let. Motiv je jednoduchý, nahá dívka leží na velké posteli, v pozadí je vidět zeď z roubeného dřeva a okno zatažené záclonou, přes kterou proniká nepatrné světlo. Podle opálení na dívčím těle zjistíme, že dívka se vsléká pouze před svým milencem, který ji k póze vyzval. Obraz jsem namaloval podle fotografie nalezené na netu, ale není to její přesný přepis do olejových barev. Dívku bohužel neznám osobně.

O blogování

Myslel jsem, že budu jiný jak ostatní. Nejsem. Někde jsem se dočetl, že blogování má několik fází. Nejprve se založí blog a pak se na něj intenzivně myslí, píše, přidává a čeká na názory ostatních. Fáze první. Fáze druhá, ostatní to vůbec nezajímá, nikdo nepíše a majitel blogu nic nového nepřidává a vše zarůstá pavučinami. Fáze třetí - blog zarůstá trávou a stromy, upadá v zapomění blogera, který jej ze začátku stvořil. Nevyhlo se to mi mě, ale nečekal jsem, že to bude tak brzy. Neboj se blogu, já tě nedám, změním se a zůstanu ve fázi jedna.

Utrpení sv. Jiří

V prostorách hradu v Jindřichově Hradci se nachází gotická freska z roku 1338, zobrazující komixovou formou příběh svatého Jiří. Jiří zahránil princeznu z rukou smrti, měla být totiž sežrána drakem. Z pacifikovaného draka spolu s princeznou předal jejímu otci, pohanskému vladaři. Jiří byl věřící a princezna začala věřit taky, to však vůbec nelíbilo jejímu otci. Začal tedy Jiřího mučit, nejdříve jej nechal zmlátit kladivy, pak jej pověsil nad oheň, ponořil do žhavého olova, věznil v hladomorně a když i toto utrpení Jiří přežil, nechal jej rozsekat na cucky a uvařit. Druhý den vstal Jiří z mrtvých a celý kolotoč mučení se rozběh nanovo. Pohanský vladař nakonec umučil jak Jiřího tak princeznu.
Výtvarné zpracování tohoto příběhu mě mimořádně zaujalo, gotický mistr výjevy ztvárnil v komixových oknech, s jistou ciničností a smyslem pro absurdní hůmor, jen bubliny chyběly. V dalších měsících se budu chtít s legendou o svatém Jiřím vypořádat i já. Sám jsem zvědavej, co z toho vyleze.
Náhodně jsem se na hradě setkal i s mým kamarádem ze studií v Náchodě, Vojtou, který tam pracuje v oddělení technické dokumentace. Svět je malej.