Podivte se na nový videoklip s skupiny Crossband a zároveň děkuji všem, kteří se na natáčení podíleli.
neděle 31. května 2009
neděle 19. dubna 2009
Rozhovor s Lukášem Trejbalem nad novým CD skupiny Práva pupku
V sobotu 16. května 2009 pokřtí v KD Nymburk své nové desky skupiny Práva pupku a SO. Při této příležitosti vystoupí kromě výše jmenovaných skupin i zajímaví hosté, a to Nový hrábě, undergroundová písničkářka Dáša Vokatá a svou poezii přečte Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Skupina SO dala své desce název „Lidské státy“, Práva pupku svou zase pojmenovali „Pořád jsem na cestě k tobě“. S Lukášem Trejbalem jsem „cestu k tobě“ trochu rozebral.
Po dlouhých šesti letech vydáváte další CD. Jak dlouho jste na něm pracovali?
Album Pořád jsem na cestě k tobě jsme točili od května do září loňského roku ve studiu Všechlapy. Pupkáčům stačili dva víkendy, ale pak jsme průběžně zvali hosty a kamarády, kteří hrají v některých skladbách. Fušku nám dalo míchání placky, hledali jsme k sobě adekvátní zvuk. Myslím, že se to nakonec povedlo.
Skládali jste písně přímo pro tuto desku, nebo jste se snažili spíše zdokumentovat váš koncertní repertoár? Narážím na to, že CD se jmenuje „Pořád jsem na cestě k tobě“, což je titul písně, kterou znám z vašich koncertů.
Je to samozřejmě zdokumentování tvorby, kterou hrajeme už přes dva roky, nejmladší píseň je z loňska, to je Blues včerejšího večera, na té jsme doslova ulítli.
Pozvali jste k nahrávaní nějaké hosty?
Jak jsem již zmiňoval, přemýšleli jsme, jaký nástroj by pasoval k té které písni. Normálně hrajeme v základní sestavě, tak proč nevyužít šikovných muzikantů kolem nás na desku. Pozvali jsme už podruhé Filipa Trávnického na saxík. Ten se k naší hudbě výborně hodí a zahušťuje. Filipes přislíbil i koncertní spolupráci jako host. Do temné Plus mínus je hraje na violoncello Marta Svobodová, s kterou jsme už jeden čas zkoušeli i hráli v Brně. Trumpeťáka Luboše Oše Chlade znají fanoušci z Oliverovy dálky a z party Ydar Bědop. Je to starý kámoš, citlivě fouká do dvou písní, v jedné kavárenské hraje na tahací harmoniku. A Markéta z R.U.M.u (jinak basistka) zahrála do coververze Plastiků „The Sun“ hlavní motiv několikrát na housle.
Jak se shání peníze k natočení a vydání vlastní hudby? Hledali jste podporu u sponzorů či institucí?
Peníze se shánějí blbě. Všichni máme své rodiny, tak asi tušíš, že to dneska není sranda. Samá krize (celosvětová i doma v kuchyni), ale kámoš z naší hospody říká: „Piču krize, mám plnou lednici, jdu grilovat.“ Každopádně si desku hradíme ze svého, nejsou to závratné sumy, všechno si děláme na koleně.
Zkoušeli jste nahrávku zasílat vydavatelským firmám?
Sám víš, že dneska neznámou kapelu nikdo nevydá. Pouze zase nadšenci jako jsou lidé kolem sympatických vydavatelství Black Point nebo Guerilla Records. I v tom případě si desku ale zaplatíš sám a oni ji zaštítí firmou. Desku vydáváme vlastním nákladem.
Co si myslíš o propadajících se prodejích hudebních nosičů, má ještě smysl desky vůbec vydávat? Neuvažujete příští desku umístit pouze na web?
Dřív jsem byl naštvaný, že už nejsou asfaltový desky, elpíčka. A podívej dneska. Už ani cédéčka nejdou, šoupneš si to na „palec“ a je. Já k tomu ale potřebuju i tu vizuální podobu. Deska, album je takové tvoje dítě. O umístění pouze na web neuvažujeme s přihlédnutím na fakt, že jestli se dohrabem k nějaké třetí desce, místo cédéček budou třeba nějaký kuličky do „mixéru“. Vyřeší se to samo.
Nedílnou součástí CD je i grafická a výtvarné stránka, kdo se na tomto podílel?
Hlavní obraz a motiv desky „Pořád jsem na cestě k tobě“ je od mé dcery Lucie. Vlastně to měla jako úkol do školy a nám se to s klukama tak zalíbilo, že jsme ji požádali, aby to dotáhla. Nakonec malovala velký formát obrazu, který ofotila. Jinak si děláme booklet sami.
Kde si lze vaše CD zakoupit?
Placku budeme vozit po koncertech, tam se prodávají kapelám, jako jsme my, asi nejvíc. Potom samozřejmě je možné poslat desku poštou, kontaktujte nás na zde: Práva pupku. Pár kousků dám ještě do prodejny desek naproti hospodě Na Tarase v Nymburce.
Chystaný křest vašeho CD pořádáte společně se skupinou SO, která rovněž pokřtí své nové CD „Lidské Státy“. Kdo s tímto nápadem přišel?
Myslím, že bubeník Pepa. Ten model je známý, společně loni křtily místní party Crossband a Hitfakers. Chtěli jsme také velký koncert a proč ne společný křest. Bavili jsme se o tom v lyském klubu Mango s Lubošem Lambertem ze SO a on, že také dokončují aktuální desku. Máme SO rádi jako kapelu i jako lidi, nebyl problém.
Oceňuji dramaturgii večera a pozvané hosty, bylo těžké sehnat Ivana Martina Jirouse? Myslím, že je to poprvé, co v Nymburce vystupuje?
To je asi pravda, Magor tu nebyl nikdy. Zas tak těžké to nebylo, jelikož Martin Jirous je partner písničkářky Dáši Vokaté, kterou jsem oslovil jako první, a oni často jezdí spolu. Ona tedy navíc pendluje mezi Vídní a Prahou. Dáša mu volala a Martin nic v tom termínu neměl. Domluvili jsme se rychle. Jirouse považuji za velkého českého básníka.
Jak bys představil další hosty, kteří vystoupí na vašem křtu?
Zahrají spřízněnci Nový hrábě. Ti s námi hrají už leta. Teď mají nějaký divoký období, ale dali se zase dohromady a oba víme, že je to sakra dobrá muzika, hlavně svojská. Vzácní hosté, undergroundová písničkářka Dáša Vokatá zahraje starší písně i ty z aktuální a nádherné desky Bojovníci snů. Ona hraje folk, ale do undergroundu patří, jelikož se v něm pohybuje. S ní se bude v bloku střídat Jirous, který přečte svou poezii. Pak zahrají oslavenci Pupci a SO. Na závěr si zahraje ještě jedna malinko utajená kapela. Volali, když už jsem měl playlist ukončen. Jsou to kluci, kteří tvořili takovou místní legendu v 90tých letech – Sine Nomen. Zase hrají a hlavně skládají nové věci.
Jako další bonus pro návštěvníky křtu avizujete i domácí pochutiny, na co se tedy můžu těšit k jídlu?
Ty seš přes to žrádlo, to je jasný. Když je to křest, tak bychom rádi nabídli návštěvníkům něco navíc. Každý z kapely něco doma připraví. Moje holky pečou preclíky a nějakou zeleninovou roládu. Pak kámošky pečou sladký i slaný dobrůtky, třeba špenátovou kapsu se šunkou z listového těsta. Myslím, že nebude chybět bábovka, nádivka s léčivými bylinkami a tak dál. Jo a sud piva jako dárek fanouškům je také zdarma.
Po dlouhých šesti letech vydáváte další CD. Jak dlouho jste na něm pracovali?
Album Pořád jsem na cestě k tobě jsme točili od května do září loňského roku ve studiu Všechlapy. Pupkáčům stačili dva víkendy, ale pak jsme průběžně zvali hosty a kamarády, kteří hrají v některých skladbách. Fušku nám dalo míchání placky, hledali jsme k sobě adekvátní zvuk. Myslím, že se to nakonec povedlo.
Skládali jste písně přímo pro tuto desku, nebo jste se snažili spíše zdokumentovat váš koncertní repertoár? Narážím na to, že CD se jmenuje „Pořád jsem na cestě k tobě“, což je titul písně, kterou znám z vašich koncertů.
Je to samozřejmě zdokumentování tvorby, kterou hrajeme už přes dva roky, nejmladší píseň je z loňska, to je Blues včerejšího večera, na té jsme doslova ulítli.
Pozvali jste k nahrávaní nějaké hosty?
Jak jsem již zmiňoval, přemýšleli jsme, jaký nástroj by pasoval k té které písni. Normálně hrajeme v základní sestavě, tak proč nevyužít šikovných muzikantů kolem nás na desku. Pozvali jsme už podruhé Filipa Trávnického na saxík. Ten se k naší hudbě výborně hodí a zahušťuje. Filipes přislíbil i koncertní spolupráci jako host. Do temné Plus mínus je hraje na violoncello Marta Svobodová, s kterou jsme už jeden čas zkoušeli i hráli v Brně. Trumpeťáka Luboše Oše Chlade znají fanoušci z Oliverovy dálky a z party Ydar Bědop. Je to starý kámoš, citlivě fouká do dvou písní, v jedné kavárenské hraje na tahací harmoniku. A Markéta z R.U.M.u (jinak basistka) zahrála do coververze Plastiků „The Sun“ hlavní motiv několikrát na housle.
Jak se shání peníze k natočení a vydání vlastní hudby? Hledali jste podporu u sponzorů či institucí?
Peníze se shánějí blbě. Všichni máme své rodiny, tak asi tušíš, že to dneska není sranda. Samá krize (celosvětová i doma v kuchyni), ale kámoš z naší hospody říká: „Piču krize, mám plnou lednici, jdu grilovat.“ Každopádně si desku hradíme ze svého, nejsou to závratné sumy, všechno si děláme na koleně.
Zkoušeli jste nahrávku zasílat vydavatelským firmám?
Sám víš, že dneska neznámou kapelu nikdo nevydá. Pouze zase nadšenci jako jsou lidé kolem sympatických vydavatelství Black Point nebo Guerilla Records. I v tom případě si desku ale zaplatíš sám a oni ji zaštítí firmou. Desku vydáváme vlastním nákladem.
Co si myslíš o propadajících se prodejích hudebních nosičů, má ještě smysl desky vůbec vydávat? Neuvažujete příští desku umístit pouze na web?
Dřív jsem byl naštvaný, že už nejsou asfaltový desky, elpíčka. A podívej dneska. Už ani cédéčka nejdou, šoupneš si to na „palec“ a je. Já k tomu ale potřebuju i tu vizuální podobu. Deska, album je takové tvoje dítě. O umístění pouze na web neuvažujeme s přihlédnutím na fakt, že jestli se dohrabem k nějaké třetí desce, místo cédéček budou třeba nějaký kuličky do „mixéru“. Vyřeší se to samo.
Nedílnou součástí CD je i grafická a výtvarné stránka, kdo se na tomto podílel?
Hlavní obraz a motiv desky „Pořád jsem na cestě k tobě“ je od mé dcery Lucie. Vlastně to měla jako úkol do školy a nám se to s klukama tak zalíbilo, že jsme ji požádali, aby to dotáhla. Nakonec malovala velký formát obrazu, který ofotila. Jinak si děláme booklet sami.
Kde si lze vaše CD zakoupit?
Placku budeme vozit po koncertech, tam se prodávají kapelám, jako jsme my, asi nejvíc. Potom samozřejmě je možné poslat desku poštou, kontaktujte nás na zde: Práva pupku. Pár kousků dám ještě do prodejny desek naproti hospodě Na Tarase v Nymburce.
Chystaný křest vašeho CD pořádáte společně se skupinou SO, která rovněž pokřtí své nové CD „Lidské Státy“. Kdo s tímto nápadem přišel?
Myslím, že bubeník Pepa. Ten model je známý, společně loni křtily místní party Crossband a Hitfakers. Chtěli jsme také velký koncert a proč ne společný křest. Bavili jsme se o tom v lyském klubu Mango s Lubošem Lambertem ze SO a on, že také dokončují aktuální desku. Máme SO rádi jako kapelu i jako lidi, nebyl problém.
Oceňuji dramaturgii večera a pozvané hosty, bylo těžké sehnat Ivana Martina Jirouse? Myslím, že je to poprvé, co v Nymburce vystupuje?
To je asi pravda, Magor tu nebyl nikdy. Zas tak těžké to nebylo, jelikož Martin Jirous je partner písničkářky Dáši Vokaté, kterou jsem oslovil jako první, a oni často jezdí spolu. Ona tedy navíc pendluje mezi Vídní a Prahou. Dáša mu volala a Martin nic v tom termínu neměl. Domluvili jsme se rychle. Jirouse považuji za velkého českého básníka.
Jak bys představil další hosty, kteří vystoupí na vašem křtu?
Zahrají spřízněnci Nový hrábě. Ti s námi hrají už leta. Teď mají nějaký divoký období, ale dali se zase dohromady a oba víme, že je to sakra dobrá muzika, hlavně svojská. Vzácní hosté, undergroundová písničkářka Dáša Vokatá zahraje starší písně i ty z aktuální a nádherné desky Bojovníci snů. Ona hraje folk, ale do undergroundu patří, jelikož se v něm pohybuje. S ní se bude v bloku střídat Jirous, který přečte svou poezii. Pak zahrají oslavenci Pupci a SO. Na závěr si zahraje ještě jedna malinko utajená kapela. Volali, když už jsem měl playlist ukončen. Jsou to kluci, kteří tvořili takovou místní legendu v 90tých letech – Sine Nomen. Zase hrají a hlavně skládají nové věci.
Jako další bonus pro návštěvníky křtu avizujete i domácí pochutiny, na co se tedy můžu těšit k jídlu?
Ty seš přes to žrádlo, to je jasný. Když je to křest, tak bychom rádi nabídli návštěvníkům něco navíc. Každý z kapely něco doma připraví. Moje holky pečou preclíky a nějakou zeleninovou roládu. Pak kámošky pečou sladký i slaný dobrůtky, třeba špenátovou kapsu se šunkou z listového těsta. Myslím, že nebude chybět bábovka, nádivka s léčivými bylinkami a tak dál. Jo a sud piva jako dárek fanouškům je také zdarma.
neděle 12. dubna 2009
Fotogalerie z Rock Nymburk 2009
Album nafotil brácha Ondra. K finálovému večeru zatím řeknu jen to, že se mi nejvíce líbili Sillage. Když se vyhecuju, napíšu i nějaký report. Možná.
 |
| Rock Nymburk 2009 |
středa 25. března 2009
Rock Nymburk 2009
Sobota 28. března 2009 od 19:00 hod., kulturní dům Nymburk, vstupné 80,- Kč. Přijďte se podívat, bude to stát za to!
neděle 1. března 2009
Karlštejn se nachází v Rumunsku!
Tuto informaci uvádí ve svém srpnovém vydání slovinský porno měsíčník "OMAMA".
V článku "Fuk z 80 - letnikom!" se píše, že fotografie staříka souložícího s mladou dívkou byly pořízeny "...na krasni lokaciji, nekje v Romuniji". Přepišme zeměpisné učebnice, tištěným médiím se věřit musí.
V článku "Fuk z 80 - letnikom!" se píše, že fotografie staříka souložícího s mladou dívkou byly pořízeny "...na krasni lokaciji, nekje v Romuniji". Přepišme zeměpisné učebnice, tištěným médiím se věřit musí.
úterý 27. ledna 2009
Kýchání do sazí
V sobotu 17. ledna se v nymburské kavárně „U Tanečnice“ sešli básníci a hudebníci z okolí Nymburka a Poděbrad.
Scházejí se takto pravidelně již několik let. Pokaždé mám pocit, že v jejich textech slyším něco jedinečného. Možná z jejich řad jednou vzejde klasik české literatury. Možná mám špatný odhad. Se uvidí.
Večer zahájil Pavel Zdražil, který představil několik textů z připravované knihy Salamadří veselice. Poté jej vystřídal Lukáš Trejbal, který k autorskému čtení přidal ještě dvě písně. Další účinkující Miroslav Salám Jilemnický opět nezklamal a dokázal svými humoristickými příběhy rozesmát přítomné diváky. Ani poslední vystupující Ondřej Urbanec nebyl až tak „smrtelně vážný“, jak dopředu avizoval.
O hudební složku pořadu se postaral písničkář Robin Piroutek a Marek Ďurčanský se Štěpánem Urbancem. Popravdě řečeno, hudební složka pořadu byla o několik pater níže než poezie. A jak trefně poznamenala přítomná černovláska "Byl to večer dvou akordů,".
Celý záznam ke stažení zde: PAM PAM show
Scházejí se takto pravidelně již několik let. Pokaždé mám pocit, že v jejich textech slyším něco jedinečného. Možná z jejich řad jednou vzejde klasik české literatury. Možná mám špatný odhad. Se uvidí.
Večer zahájil Pavel Zdražil, který představil několik textů z připravované knihy Salamadří veselice. Poté jej vystřídal Lukáš Trejbal, který k autorskému čtení přidal ještě dvě písně. Další účinkující Miroslav Salám Jilemnický opět nezklamal a dokázal svými humoristickými příběhy rozesmát přítomné diváky. Ani poslední vystupující Ondřej Urbanec nebyl až tak „smrtelně vážný“, jak dopředu avizoval.
O hudební složku pořadu se postaral písničkář Robin Piroutek a Marek Ďurčanský se Štěpánem Urbancem. Popravdě řečeno, hudební složka pořadu byla o několik pater níže než poezie. A jak trefně poznamenala přítomná černovláska "Byl to večer dvou akordů,".
Celý záznam ke stažení zde: PAM PAM show
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)