čtvrtek 4. prosince 2008
Obnovená premiéra hry Kytice
Premiéra se koná 11. 12. 2008 v Hálkově divadle v Nymburkce, od 19:30 hod.
pondělí 1. prosince 2008
Vincent bez Vincenta
Kačka Francová a bratři Vetešníci podlehli všeobecné mánii. V neděli jsme vyrazili do Vídně na výstavu Vincenta van Gogha. Cestu autem jsme zahájili v pět ráno, do Vídně jsme dorazili, v rámci možností jízdy naslepo, v dopoledních hodinách. Popisovat cestu nemá smysl, stejně byste se ztratili stejně jako my, takže rovnou k výstavě. Do osmého prosince ji naleznete ve výstavních prostorách galerie Albertina.
Rána bičem. Šílená fronta bez zjevné snahy organizace, kde Maďar předbíhá Slováka, důchodci hrají na city, brečí děti v kočárkách a pořád se vám někdo lepí na záda. My jsme stáli dvě hodiny, než jsme byli nahnáni ke kase. Výše vstupného je celkem příznivá, a to 9,50 euro, studenti to mají za 7,0 euro. Samotná výstava je členěna podle mistrových pobytů, Paříž, Arles a tak dále. Můžeme sledovat tři nejzásadnější etapy tvorby, které bych si pracovně dovolil rozdělit na tři. První etapa je ještě pod vlivem realismu, s motivy vesnického prostředí. Paleta je tmavá, převládají odstíny hnědé a žluté. Druhá etapa zastihuje Gogha v pařížském prostředí impresionismu, rozjasněná paleta plná základních barev bez lomů. Poslední etapa je nejoriginálnější, výřivé kompozice, impresionistická paleta, pasty barev a vnitřní síla děl. Malby doprovází skici a kresby, které si po celou dobu autorovy tvorby zachovávají jednotný styl.
Kolem každého vystavovaného díla je navěšený chumel minimálně deseti lidí, takže se musíte prodrat co nejblíže a proboha neodstupovat. To mi vadilo asi nejvíce, nemohl jsem si od díla odstoupit, aniž bych do někoho nenarazil. Nakonec jsem se nachytal, že víc než Vincenta vnímám lidi kolem sebe. Dívám se na zadky holkám, znechuceně vnímám pláč dítěte, zakopávám o tlustou paní na invalidním vozíku, sleduji unavené obličeje lidí sedících na lavičkách, slyším euro směs hlasů obdivujících „toho velkého malíře“. Jsem na výstavě Vincenta bez Vincenta. Ten je odsunut někam stranou, protože hlavní význam celého cirkusu kolem je, být tu.
Na výstavě chybí velká malířova díla. Nečekejte slunečnice, nečekejte slavné pohledy do pokoje s postelí, nečekejte autoportréty (jsou tu ztěží dva), nečekejte hvězdné oblohy a nečekejte rozkvetlé jabloně. Předpokládám, že ani jedno z vystavovaných děl nebudete znát. Vše je reklamní majstrštyk lákající davy, zejména z východního bloku, na „velkého malíře“. Absurdní na tom všem je, že se Vincent zabil beztak kvůli tomu, že neměl úspěch.
Závěrečné tnutí do živého - prostory hostící Gogha byly přetopené a vydýchané, na hajzlech tekla jenom teplá voda. Naštěstí jsou v Alberině k vidění i jiné výstavy, kde není tak narváno. Dokonce tam mají i Kupku. Přesto doporučuji cestu do Vídně zvážit, poptejte se na názory známých (nemálo Čechů již výstavu vidělo), o víkendu nejezděte vůbec, do fronty si vezměte plastovou láhev na moč.
Rána bičem. Šílená fronta bez zjevné snahy organizace, kde Maďar předbíhá Slováka, důchodci hrají na city, brečí děti v kočárkách a pořád se vám někdo lepí na záda. My jsme stáli dvě hodiny, než jsme byli nahnáni ke kase. Výše vstupného je celkem příznivá, a to 9,50 euro, studenti to mají za 7,0 euro. Samotná výstava je členěna podle mistrových pobytů, Paříž, Arles a tak dále. Můžeme sledovat tři nejzásadnější etapy tvorby, které bych si pracovně dovolil rozdělit na tři. První etapa je ještě pod vlivem realismu, s motivy vesnického prostředí. Paleta je tmavá, převládají odstíny hnědé a žluté. Druhá etapa zastihuje Gogha v pařížském prostředí impresionismu, rozjasněná paleta plná základních barev bez lomů. Poslední etapa je nejoriginálnější, výřivé kompozice, impresionistická paleta, pasty barev a vnitřní síla děl. Malby doprovází skici a kresby, které si po celou dobu autorovy tvorby zachovávají jednotný styl.
Kolem každého vystavovaného díla je navěšený chumel minimálně deseti lidí, takže se musíte prodrat co nejblíže a proboha neodstupovat. To mi vadilo asi nejvíce, nemohl jsem si od díla odstoupit, aniž bych do někoho nenarazil. Nakonec jsem se nachytal, že víc než Vincenta vnímám lidi kolem sebe. Dívám se na zadky holkám, znechuceně vnímám pláč dítěte, zakopávám o tlustou paní na invalidním vozíku, sleduji unavené obličeje lidí sedících na lavičkách, slyším euro směs hlasů obdivujících „toho velkého malíře“. Jsem na výstavě Vincenta bez Vincenta. Ten je odsunut někam stranou, protože hlavní význam celého cirkusu kolem je, být tu.
Na výstavě chybí velká malířova díla. Nečekejte slunečnice, nečekejte slavné pohledy do pokoje s postelí, nečekejte autoportréty (jsou tu ztěží dva), nečekejte hvězdné oblohy a nečekejte rozkvetlé jabloně. Předpokládám, že ani jedno z vystavovaných děl nebudete znát. Vše je reklamní majstrštyk lákající davy, zejména z východního bloku, na „velkého malíře“. Absurdní na tom všem je, že se Vincent zabil beztak kvůli tomu, že neměl úspěch.
Závěrečné tnutí do živého - prostory hostící Gogha byly přetopené a vydýchané, na hajzlech tekla jenom teplá voda. Naštěstí jsou v Alberině k vidění i jiné výstavy, kde není tak narváno. Dokonce tam mají i Kupku. Přesto doporučuji cestu do Vídně zvážit, poptejte se na názory známých (nemálo Čechů již výstavu vidělo), o víkendu nejezděte vůbec, do fronty si vezměte plastovou láhev na moč.
úterý 20. května 2008
PAM PAM show
A je to tady PAM PAM show bude v Nymburce a Lysé nad Labem
Budeme promítat filmy z roku 2007, dále vystoupí Tři Piči, dojde i na básně a hudební exhibice. V pátek 6. června 2008 navštívíme Lysou nad Labem - klub LUfT (začátek je od 20:00 hod.) a v sobotu 7. června 2008 Nymburk - kavárna U Tanečnice (začátek je od 21:00 hod.). Vstupné na obě akce je dobrovolné. Kdo nepřijde, dostane přes držku!
středa 23. dubna 2008
Sólový recitál Zdeňka Vřešťála
Chci Vás pozvat na koncert Zdeňka Vřešťála, jako předkapela zahraje Surikhata trio. Každému říkám: "Bude tu hrát Vřešťál" a vesměs všichni neví, ukážu fotku - neví, pustím hudbu - líbí, přijdou - neví. Pro nerozhodlé, přijďte určitě to bude stát za to. Jestli si vzpomínáte na Nohavicovu desku Divné století, tak tam Zdeněk Vřešťál dělal producenta a výrazně zasáhl do zvuku nahrávky. Všem co znají hudbu skupin Nerez a Neřež nemusím nic zdůrazňovat. Sólová dráha Zdeněka Vřešťála také není nezajímavá, před dvěma lety vydal výborné Číslované album, na kterém můžeme najít řadu hostů a mezi nimi i dva nymburáky Jiřího a Vítka Beneše. Náklad tohoto alba je 1000 kusů a každé CD je vlastnoručně očíslováno a podepsáno Vřešťálem.
Celá akce proběhne v pátek 9. května 2008 ve foyer Hálkova divadla v Nymburce. Začátek koncertu je v 19:30 hod, předpokládaný konec před 23:00 hod. Vstupné je 80,- Kč.
úterý 12. února 2008
pátek 18. ledna 2008
Nelze jinak než doporučit tento koncert, já tam sice nepojedu, ale kdyby se někomu chtělo, tak ať tam vyrazí. Stillnox jsem viděl naposledy před dvěma lety a ani si je moc nepamatuju. Matné vzpomínky mám pouze na křivky jejich těl. Práva pupku jsem slyšel už několikrát a mám je moc rád, a to zejména probásněné texty písní. V blízké době se budu muset vrátit k psaní písňových textů, snad mi to po tak dlouhé době ještě půjde. No uvidíme, v nejhorším se na to vys*ru.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)